Stručný přehled podle publikace:
HOLOUŠOVÁ, Drahomíra. Jak psát diplomové a závěrečné práce. 2. vydání. Olomouc: UPOL, 1999. ISBN 80-7067-841-0.
Před čárkou, tečkou, středníkem, otazníkem, vykřičníkem a dvojtečkou se mezera nedělá, dělá se až za nimi.
Text v závorkách se od závorek neodděluje mezerou, odděluje se až celá závorka od zbytku textu.
Závorky se používají v pořadí kulatá, hranatá, složená.
končící souhláskou píšeme tečku (př.n.l.)
končící samohláskou píšeme bez tečky (fa, pí)
oficiální zkratky titulů (doc., PhDr., ing.)
ustálené spojení se píší dohromady a bez tečky (atd., tj., tzn.)
píší se vždy bez teček (%, m, Kč)
mezi číslicí a značkou píšeme mezeru (15 kg, 25 %)
mezeru nepíšeme když číslicí vyjadřujeme přídavné jméno (3% roztok, 20násobný)
číslice jsou také značky, tečku píšeme jen za řádovými číslovkami
mezi hodinami a minutami píšeme vždy tečku
mezi desetinnými zlomky píšeme vždy čárku
dělíme na členy složeniny (kolem-jdoucí)
oddělíme slabičnou předponu předponu (pod-robit)
ne tak neslabičné předpony (s-, z-, v-)
pak dělíme na slabičné hranici, s přihlédnutím ke koncovkám a příponám (hlub-ší, soutěž-me)
nerozdělujeme předložky se jménem nebo slovní spojení (s bratrem, 20 m, 50 %)
obvykle můžeme psát obojím způsobem, ale vždy respektujeme významové rozdíly
(kupříkladu – ku příkladu, například – na příklad)
(Vypadlo mi to z paměti. Odříkat zpaměti, nazpaměť.)
Píšeme bez mezer.
V příjmeních ze dvou samostatných jmen (K. M. Čapek-Chod)
V místních jménech a názvech správních oblastí (Olomouc-Černovír)
Ve spojeních, jejichž složky jsou ve vztahu souřadném (propan-butan)
V přejatých slovech (džiu-džitsu)
Mezi členy spojení jako C-vitamin, alfa-záření (v opačném pořadí se spojovník nepíše)
U přídavných jmen ve vztahu vzájemnosti (česko-polský)
U přídavných jmen „-sko“, „-cko“, „-ně“, „-ově“ (společensko-politický, literárně-hudební)
Nepíšeme u ustálených spojení přídavného a podstatného jména (vysokoškolský)
Nepíšeme u přídavných jmen která jsou ve vztahu slučovacím a nejsou zakončena „-sko“, „-cko“, „-ně“, „-ově“ (hluchoněmý, červenomodrý)
Nepíšeme u složených přídavných jmen kde je první člen podstatné jméno (palivoenergetický)
U některých jmen slouží rozdílný způsob psaní k významovému rozlišení (politickoekonomický – týkající se politické ekonomie, politicko-ekonomický – politický a ekonomický).
Za nápisy a nadpisy odděleny jiným grafickým prostředkem (zalomení řádku), tečku nepíšeme.
Tečku píšeme ve větě v závorce v případě, že není součásti věty mimo závorku.
Po tečce napíšeme pomlčku v případě, že chceme zdůraznit ukončení věty.
Čárkou mimo jiné oddělujeme vsuvky (výrazy vložené do věty), mimo vsuvky ustálené (např. slovo prosím)
Středník je významově mezi tečkou a čárkou. Naznačuje užší souvislost mezi jím oddělenými výrazy.
Můžeme použít i uprostřed nezřetelné věty. (Náš přítel Jirka, pamatuješ se ještě na něho?, leží zase v nemocnici.)
Se používá k uvození výčtu. Jednotlivé položky výčtu zakončujeme středníkem nebo čárkou, poslední pak tečkou. Je možné každou položku výčtu začít velkým písmenem a ukončit tečkou.
Při oddělování zdůvodnění a vysvětlení.
„Jendo,“ povídá tatínek, „jdi nakoupit.“
Tatínek povídá: „Jendo, jdi nakoupit.“
„Jendo, jdi nakoupit,“ povídá tatínek.
„Jendo!“ povídá tatínek. „Jdi nakoupit!“
Tatínek už zase povídá to svoje věčné „jdi nakoupit“.
Označuje neukončenou větu. Za ní se může použít vykřičník.
(Když jsi takový -)
(A dej si pozor, nebo - !)
Důrazněji odděluje části věty než čárka.
Vypouští některé hlásky. Nepíše se v ustálených případech. (Žes to viděl. Cos přinesl?)
