Diplomová práce

Normostrana

Tzv. normostrana byla stanovena původně pro psací stroje, o rozsahu 1.800 symbolů na stránku. Dnes na počítači jsou tyto normy určeny trochu jinak.

Ostravská univerzita usnadňuje svým studentům starosti s nastavením různých kancelářských balíčků (např. Open Office), když nabízí ke stažení již nastavené dokumenty.

Druh a velikost použitého písma může být velice různé (instrukce se liší v každé publikaci tím se zabývající). Zásadní je, aby písmo bylo vkusné (např. Times New Roman nebo Arial), velikosti vhodné ke čtení, většinou 12 nebo 13. Řádkování je vždy 1,5 běžného řádku.

Okraje u dipolomových prací Ostravské univerzity: vlevo 3,5 cm; vpravo 2 cm; nahoře a dole 1,25 cm. Jindy běžné je všude 2 nebo 2,5 cm.

V každém případě se informujte na své univerzitě resp. fakultě, či vedoucího vaší diplomové práce, jak nejvhodněji nastavit parametry vaší práci.

Osoba

Diplomová práce se píše formou monologu. Výklad má být co nejvíce objektivní (upřednostnění pasiva před aktivem, tj. úkoly se řeší) a může být veden:

Podle publikace: HOLOUŠOVÁ, Drahomíra. Jak psát diplomové a závěrečné práce. 2. vydání. Olomouc: UPOL, 1999. ISBN 80-7067-841-0.

3. osobna singuláru

Vhodný zvláště při popisech pokusů v přírodních vědách, prezentaci tvrzení, která mají objektivní platnost, v odvolávkách na argumenty, prameny apod. (často vědy s nevyjádřeným podmětem, např. dá se konstatovat, že...)

1. osoba plurálu

Tzv. autorský (dialogický) plurál. Vhodný při argumentaci, navozuje zaangažování čtenáře na postojích autora, zvláště pokud je odůvodněný předpoklad, že předkládané názory mohou být sdíleny i čtenářem.

3. osoba plurálu

Vhodný pro prezentování názoru, který se ve vědeckém světě stále více prosazuje, např. mnozí jsou již přesvědčeni o tom, že ...

1. osoba singuláru

Přípustné v úvodu nebo závěru diplomové práce pro vyjádření osobní motivace autora, vystižení jeho přístupu k problematice, popsání způsobu shromáždění materiálu, formulování osobního přínosu, poděkování spolupracovníkům apod.

První osoba singuláru se nepoužívá při formulování textu statě, jelikož subjektivizuje výpověď a mnohdy je v rozporu s požadavkem dosáhnout dostatečnou objektivitu vyjádření.